Když se dnes mluví o velkých vinařských zemích, většina lidí si vybaví Francii, Itálii nebo Španělsko. Bordeaux. Burgundsko. Toskánsko. Rioja.
Právě tyto regiony dnes určují podobu světového vinařství.
Jenže když vznikaly první velké vinařské tradice na Balkáně a ve východním Středomoří, žádné z těchto jmen ještě jako slavné vinařské pojmy neexistovalo.
Historie vína nezačíná ve Francii. Nezačíná ani v Itálii. A možná ani tam, kde si většina lidí myslí.
Než existovalo Bordeaux
Než se na mapě objevila slavná francouzská vinařská jména, existovaly jiné vinařské civilizace.
Archeologové dnes považují oblast Kavkazu, Anatolie a východního Středomoří za kolébku vinařství.
Právě odtud se pěstování vinné révy začalo šířit dál na západ.
Jednou z oblastí, která v tomto procesu hrála významnou roli, byla starověká Thrákie,
území dnešního Bulharska, severního Řecka a evropského Turecka.
Oblast, o které se dnes mluví překvapivě málo.
Národ, pro který bylo víno součástí života
Staří Thrákové nebyli okrajovou kulturou. Antičtí autoři je popisovali jako jeden z nejpočetnějších národů tehdejší Evropy.
Jejich společnost měla aristokracii, obchodní centra, náboženské kulty i rozsáhlé kontakty s řeckým světem.
A víno stálo v samotném středu této kultury. Nebylo pouze nápojem, bylo součástí náboženských obřadů, hostin, pohřebních rituálů i politických setkání.
Archeologické nálezy z dnešního Bulharska dodnes odhalují zlaté a stříbrné nádoby určené právě pro pití vína.
Když se podíváte na slavné thrácké poklady nalezené v Panagjurišti, Rogozenu nebo Kazanlaku, zjistíte jednu věc:
víno nebylo pro Thráky obyčejným nápojem.
Bylo symbolem postavení, moci a spirituality.
Odkud přišel Dionýsos?
Řekové dali světu filozofii, demokracii i první velkou vinařskou obchodní síť.
Méně známé je, že samotný kult Dionýsa – boha vína, plodnosti a extáze – bývá mnoha historiky spojován právě s thráckým prostředím.
Dionýsos nebyl původně uhlazeným bohem řeckých měst.
Jeho nejstarší podoba je divočejší, spojená s horami, rituály a vínem.
Právě proto někteří badatelé hledají jeho kořeny severně od Egejského moře, v krajině obývané Thráky.
Jisté je jedno: víno nebylo ve starověké Thrákii okrajovou záležitostí.
Bylo součástí samotné identity této civilizace.
Když Řekové obdivovali thrácké víno
Řečtí a později římští autoři zmiňují Thráky a jejich vztah k vínu opakovaně.
Herodotos, Xenofón, Strabón i další antičtí autoři ukazují, že Thrákie nebyla pro řecký a římský svět neznámou periferií.
Thrácká vína nebyla vnímána jako exotická kuriozita, patřila mezi vína, která měla ve starověkém světě skutečné renomé.
To samo o sobě vyvolává zajímavou otázku.
Pokud byla Thrákie jednou z uznávaných vinařských oblastí své doby,
pokud zde existovala rozvinutá vinařská kultura a pokud Řekové s Thráky intenzivně obchodovali, nabízí se otázka:
Jak velký vliv měla tato oblast na formování evropské vinařské tradice?
Přesnou odpověď dnes neznáme. Ale samotná otázka stojí za zamyšlení.
A pak přišel Řím
Řekové rozšířili vinařskou kulturu po Středomoří. Římané ji následně roznesli po celé Evropě,
díky nim se vinohrady dostaly do Galie, Hispánie, podél Rýna i do dalších oblastí západní Evropy.
Z těchto regionů se později staly dnešní vinařské velmoci: Francie, Itálie, Španělsko.
Jenže když se dnes vypráví příběh vína, často začíná až u Říma. Na Thráky se téměř zapomnělo.
Zapomenutá kapitola evropského vinařství
Nikdo netvrdí, že Francie nebo Itálie nevytvořily vlastní vinařskou kulturu.
Vytvořily vlastní vinařskou kulturu, a navíc mimořádně úspěšnou.
Stejně tak nikdo netvrdí, že veškeré evropské vinařství vzniklo v Bulharsku.
Historie je složitější.
Přesto je zvláštní, jak málo prostoru dostává jedna z oblastí, kde bylo víno součástí života dávno před vznikem většiny dnešních slavných vinařských regionů.
Možná právě proto dnes působí Bulharsko ve vinařském světě jako paradox: země s tisíciletou vinařskou historií bývá často vnímána jako nováček,
zatímco mnohem mladší vinařské regiony patří mezi nejslavnější na světě.
Když dnes otevřete láhev z Bordeaux, pijete výsledek více než dvou tisíc let evropského vinařského vývoje.
Když otevřete Mavrud, neochutnáváte její konec, ale pijete víno z regionu, který stál u jejích počátků.
Mavrud, Gamza a Melnik: dědictví, které přežilo staletí
Historie má jednu zvláštní vlastnost: pokud je skutečně silná, nezůstane jen v knihách.
Přežije ve věcech, které lidé používají dodnes.
V případě Bulharska jsou takovým dědictvím původní odrůdy vinné révy.
Mavrud je pravděpodobně nejslavnější bulharská odrůda.
Dává tmavá, strukturovaná vína s tóny ostružin, černých třešní, švestek a koření,
která mají schopnost zrát a vyvíjet se v lahvi podobně jako mnohá uznávaná evropská červená vína.
Nejde o kopii Cabernetu Sauvignon ani Merlotu. Má vlastní charakter, který vznikal v podmínkách Balkánu po staletí.
Melnik pochází z jihozápadního Bulharska, z oblasti poblíž řeckých hranic.
Typické jsou tóny sušených bylin, tabáku, tmavého ovoce a středomořské kořenitosti.
Vína z Melniku často působí jinak než většina známých západoevropských odrůd,
a právě proto si získávají pozornost lidí, kteří hledají něco autentického a méně profláknutého.
Gamza představuje druhou tvář bulharského vinařství. Je lehčí, elegantnější, postavená více na červeném ovoci než na síle.
Nabízí tóny třešní, malin a jemného koření.
Mnozí ji přirovnávají k lehčím stylům Pinot Noir, ale i zde jde o vlastní balkánský příběh a vlastní identitu.
Tyto odrůdy nejsou pouze názvy na etiketách. Jsou důkazem, že vinařská tradice Balkánu nikdy úplně nezmizela.
Přežila římskou éru, středověk, osmanské období i moderní dějiny.
Ne každý Bulhar pěstuje víno…
V Bulharsku se někdy říká: „Ne každý Bulhar pěstuje víno, ale každý Bulhar má s vínem něco společného.“
Ať už toto rčení vzniklo kdykoliv, vystihuje jednu důležitou skutečnost.
Víno zde nikdy nebylo pouze zemědělským produktem,
bylo součástí rodinných oslav, náboženských svátků, pohostinnosti i každodenního života.
Když se podíváme na historii Thrákie, na archeologické nálezy, na kult Dionýsa
i na tisíce let vinařské tradice, možná to není jen lidové rčení.
Možná je to stručné shrnutí příběhu, který začal dávno předtím,
než se na mapě objevila jména jako Bordeaux, Rioja nebo Toskánsko.
Možná neexistuje jediný národ, který Evropu naučil pít víno.
Ale existují národy, bez kterých by evropský vinařský příběh vypadal úplně jinak.
A Thrákové mezi ně s velkou pravděpodobností patří.
Zdroje a doporučená literatura
- Barry Cunliffe – By Steppe, Desert and Ocean
- Patrick E. McGovern – Ancient Wine: The Search for the Origins of Viniculture
- Herodotos – Dějiny
- Strabón – Geographica
- Archeologické nálezy thráckých pokladů v Panagjurišti a Rogozenu
- Výzkumy thráckých hrobek v Kazanlaku a Sveshtari
- Publikace Bulgarian Academy of Sciences věnované thrácké civilizaci
- UNESCO – Thracian Tomb of Kazanlak
- UNESCO – Thracian Tomb of Sveshtari
Poznámka autora: Cílem článku není tvrdit, že evropské vinařství vzniklo výhradně v Thrákii nebo na území dnešního Bulharska.
Cílem je upozornit na často opomíjenou roli Balkánu a thrácké civilizace v období, kdy se formovaly základy evropské vinařské kultury.